Radši posloucháš? Pusť si tenhle článek do uší ve formě podcastu!
Občas narazíš na větu, která něco uvnitř tebe rozsvítí. V angličtině se tomu říká “It rings the bell.” Věta, která přijde přesně v tu chvíli, kdy ji potřebuješ slyšet. Některé z nich znám už léta. Vždycky se mi vybaví v určitých situacích, zase to “zazvoní” a já se je snažím poslechnout. Tady jsou – věty, které mi změnily život.
“The cost of not following your heart is spending the rest of you life wishing you had.”
Cena za to, že nebudeš následovat své srdce, je strávit zbytek života tím, že si budeš přát, abys to udělal/a.
Na tuhle větu jsem narazila v období před maturitou, v době, kdy jsem se rozhodovala, co dál. Měla jsem před sebou dvě možnosti. Ta první byla logická, racionální a bezpečná – pokračovat ve studiích a jít na vysokou školu. Ta druhá možnost – odjet do Indonésie a učit se tamní jazyk – naprosto nedávala smysl. Tehdy pro mě nebylo vůbec jednoduché poznat, co doopravdy chci.
Poznat, jestli něco chci, protože potom doopravdy ve skrytu duše toužím, anebo proto, že si myslím, že je to pro mě dobré, a že bych to udělat měla.
Když jsem narazila na tuhle větu, došlo mi, že chci žít svůj život tak, abych nelitovala toho, že jsem neudělala všechno, co jsem chtěla.
Děsila mě představa, že se jednoho dne probudím a zjistím, že jsem promarnila příležitost, kterou jsem měla. Kvůli strachu, nebo kvůli očekávání okolí.
Tohle ta věta znamenala pro mě. Možná že ve vás vyvolá úplně jiné myšlenky. Pro mě je o tom, že i to, že nebudete následovat své srdce, může mít negativní následky. Můžete toho celý život litovat.
“Whatever you decide to do, make sure it makes you happy.”
Paulo Coelho
Ať už se rozhodneš udělat cokoli, ujisti se, že tě to udělá šťastným/šťastnou.
Už si ani nepamatuju, kdy jsem ji slyšela poprvé, ale je to jedna z těch, co se mi vždycky vynoří v hlavě, když stojím před velkým rozhodnutím. Pomohla mi uvědomit si, že nejdůležitější je dát na první místo svoje štěstí. Ne úspěch, ne peníze, ne štěstí někoho jiného, ať už ho máme rádi sebevíc, ale svoje štěstí.
Kdysi by mi to znělo trochu sobecky. Ale přece máme každý na svoje štěstí právo. Každý máme právo udělat ze svého štěstí prioritu. My to dokonce udělat musíme. Protože nikdo jiný to za nás neudělá. A protože pokud nejsme šťastní, tak co tady vlastně děláme?
A tak se z toho stal můj životní cíl: “Jen” být šťastná, ať už dělám cokoliv.
“Let everything happen to you, beauty and terror, just keep going, no feeling is final.”
Rainer Maria Rilke
Nech všechno, ať se ti stane – krásu, i děs. Jdi dál, protože žádný pocit není definitivní.
Přesně si pamatuju okamžik, kdy jsem tuhle větu slyšela poprvé. Bylo to před mým odjezdem do Austrálie. Období, kdy jsem byla úplně, ale úplně na dně. Chvíli to vypadalo že neodletím.
S mým odjezdem byly problémy na univerzitě, objevily se zdravotní problémy, pak v Austrálii začalo hořet. Noc před odletem mi přišla zpráva, že ubytování, které jsem měla domluvené už je obsazené. Můj let měl pětihodinové zpoždění. Skoro bych to nazvala obrovským vesmírným spiknutím.
Zuzka, kterou znáte, pokud jste slyšeli epizodu o hledání bydlení na Erasmu nebo o vztazích na dálku, mě vytáhla do kina na film Jojo rabbit – úžasnej film, jeden z mých nejoblíbenějších.
Doufám, že vám to nezkazím, když vám prozradím jen tohle: na konci toho filmu začnou hrát Heroes od Davida Bowieho a do toho se objeví slova: “Let everything happen to you, beauty and terror, just keep going, to feeling is final.”
Zdroj obrázku: brocku.ca
Z kino sálu jsem odcházela uslzená. Bez toho citátu na úplným konci, bych do Austrálie neodjela. Dodal mi energii pokračovat a energii přestat – přestat bojovat s tím, co se dělo.
Jasně, že se nám budou v životě dít nepříjemný věci. Nemusíme si je ale dělat horší tím, že je budeme odmítat, stěžovat si na ně pořád dokola, nebo se v tom budeme zbytečně plácat.
Stejně jak je důležitý přijímat ty dobrý věci, co se nám v životě dějí, tak je důležitý přijímat i to špatný.
"Minulost je past, přítomnost je prezent."
Tata bojs: Nadčasová
Hrát si se slovy, kombinovat češtinu a angličtinu a vytvořit tak nádhernej dvojsmysl umí jen Tatabojs. Ta věta je jednoduchá, ale když se nad ní zamyslíte, vtáhne vás do obrovský hloubky.
Většinu času žijeme buď v minulosti, nebo v budoucnosti. Plácáme se v tom, co bylo. Přitom to, co bylo, bylo. Nejde to změnit. V tu chvíli, kdy si uvědomíme, že je to opravdu úplně jedno, osvobodí nás to.
Zároveň nemá smysl ani žít v budoucnosti, protože ani tu nikdy nevyřešíme. Vyřešit ji můžeme až když nastane. Zbývá nám jen ta přítomnost, která je jediným místem, kde se doopravdy odehrává život. A to je tady a teď. Je strašně jednoduchý na to zapomenout, proto si to ráda připomínám.
“If you change the way you look at things, the things you are looking the will change.”
Wayne Dyer
Pokud změníš způsob, jakými se na věci díváš, tak se věci, na které se díváš, změní.
Věta, která připomíná, jak moc důležitý je to, jak si věci interpretujeme, a že interpretaci událostí a okolností máme naprosto ve svých rukou. Protože ve skutečnosti nic není dobrý a nic není špatný. Všechno je jenom takový, jak to vidíme.
Určitě jste se někdy ocitli v situaci, kdy se vám stalo něco fakt naprd: ujel vlak, něco jste ztratili, letadlo mělo zpoždění. Ale nakonec, když jste se na to podívali s větším časovým odstupem, tak jste zjistili, že se to vlastně stalo pro vaše dobro.
To “špatný” co se stalo, se to nakonec obrátilo ve váš prospěch. Potíž je v tom, že když jste v té chvíli, v tom okamžiku, kdy se všechno hroutí, tak je často těžký vidět tu katastrofu jako dar.
Tahle věta a dává moc do vašich rukou a říká, že to vlastně všechno závisí na nás a na tom, jaký máme k věcem přístup. Jak je vidíme.
Někdy, když mi ujede autobus, představuju si, že mě to mělo před něčím ochránit. Možná to není pravda, ale pro klid duše to funguje dobře!
"Dělej vše tak, jak nejlépe dokážeš. "
Miguel Ruiz
Poslední dohoda z knihy Čtyři dohody. V hlavě mi uvízla zrovna tahle. Myslím si totiž, že je to úplně perfektní věta pro všechny perfekcionisty.
Taky pro všechny, co jsou na sebe moc přísní, přestože se to tak na první pohled nemusí zdát. “Dělej vše, tak jak nejlépe dokážeš”, totiž neznamená jet neustále na 100 % a dřít do roztrhání těla, právě naopak. Znamená i “Nesnaž se to dělat lépe, než dokážeš.” Neodsuzuj se za to, že to nedokážeš lépe. Moct si říct: “Udělal/a jsem všechno, co jsem mohla,” a mít díky tomu čisté svědomí.
Další taková věta pro perfekcionisty je “Nedokonalé něco je lepší než dokonalé nic.” (Stáňa Stiborová). Pomáhá proti prokrastinaci. Udělat to, přestože vím, že bych mohla ještě projít nějakým kurzem, něco víc si k tomu vyhledat, víc se v té oblasti vzdělat, získat víc zkušeností a nadhledu.
Takhle by šlo uvažovat do nekonečna a nikdy bychom se nedostali k tomu, co chceme dělat. Lepší je udělat to nejlépe, jak to teď dokážeme, přestože to nebude dokonalé.
“You are under no obligation to be the same person you were five minutes ago.”
Alan Watts
Nemusíš být tím stejným člověkem, kterým si byl před pěti minutami.
Když jsem větu slyšela poprvé, cítila jsem svobodu a úlevu. Vlastně ani nevím, proč v sobě máme zakořeněné, že člověk by měl mít konzistentní názory, neměnnou povahu a jednotvárný život. Že za cokoli, co kdo řekne nebo udělá, může být souzen do konce života a už mu to nikdy nikdo neodpáře. Neustále se vyvíjíme a měníme. A to je úplně v pořádku.
Protože Alan Watts je můj oblíbenec, mám tu od něj ještě jednu:
“What would you do, if money was no object?”
Co bys dělal/a, kdyby nešlo o peníze?
Na tuhle otázku se ptal během svých přednášek. Měla pomoct jeho studentům zjistit, co chtějí v životě dělat. Představte si, že byste nepotřebovali peníze, co byste dělali? Co by bylo smyslem vašich dnů?
Když si na to upřímně odpovíte, tak vám tahle otázka odhalí, co doopravdy chcete a co vás dělá šťastnými.
Když Wattsovi některý vysokoškolský student řekl, že miluje jízdu na koních, tak mu odpověděl: “Běž a dělej přesně tohle,” protože peníze tě šťastným neudělají, ale tvoje životní vášeň ano.
Podobně funguje otázka “What would you do, if you had no fear?” Co bys dělal/a, kdybys neměl/a strach? Má vám má ukázat, po čem ve skrytu toužíte, ale strach vám brání, abyste to udělali.
“I do not agree with a single word you’re saying, but I will forever defend your right to say it.”
Evelyn Beatrice Hall
Nesouhlasím s jediným slovem, které říkáte, ale až do smrti budu bránit vaše právo to říkat.
Tenhle citát jsem poprvé slyšela na univerzitě během studií žurnalistiky. Pamatuju si, že ve mně něco bliklo. Často bývá připisován Voltairovi, ale ve skutečnosti je autorkou jeho přítelkyně Evelyn Beatrice Hall. Přestože pochází z 20.století, je teď aktuální víc než kdy dřív.
Ať už někdo volí Trumpa, ať už někdo věří konspiračním teoriím, tak pořád nad všechny protiargumenty a nad tím vším stojí ta nejdůležitější věc. A to je svoboda slova a vzájemný respekt a tolerance. Přestože někdy jejich protiargumenty nechápeme, přestože nás rozčilují, přijdou nám úplně mimo a úplně zbytečné, tak bychom neměli nikdy nikdy nikdy zapomínat na tohle.
“To see the world. Things dangerous to come to.
To see behind walls,
draw closer.
To find each other and to feel.
That is the purpose of life.”
The Secret Life of Walter Mitty
Motto magazínu Life z filmu Tajný život Waltera Mittyho. Některé věty je možná lepší nepřekládat, nevysvětlovat a nerozebírat. Můj učitel češtiny na gymnáziu říkal, že je tím zabijete. Nechám vám ji tu takhle a tím se s vámi rozloučím 🙂
A jaké věty změnily život tobě?
Odvážná, věčně zvědavá cestovatelka s toulavou duší. Žila ve čtyřech zemích a poznala je do hloubky. Inspiruje ty, kteří hledají jedinečné zážitky a ukazuje jim, že když zpomalí, stihnou toho ve skutečnosti mnohem víc.